Lumpík

Lumpíkovi chybí někdo, koho by zase mohl radostně vítat, pronásledovat jeho každý krok a být nejvděčnější za každé pohlazení. Panička mu totiž zemřela. Lumpík není příliš zvyklý na samotu, sice nic neničí, ale měl separační úzkost. Na tom jsme zapracovali a samotu již zvládá. Je to trošku nerváček, což je charakteristickým znakem pinčů. Byl prostě zvyklý na svou babču, která pro něj byla celý svět. Rád by předával lásku a energii jiné babičce nebo dědečkovi, kteří by na něj měli čas. Má doma někdo místečko pro 6,5 kg malé lásky?
Prozatím se všemi kočkami, psy i fenkami snesl bez problému. Nemusí hlučnost a společnost malých dětí, pokud jsou klidné, vezme si od nich pamplsek. Když jsou hlučné, raději se jim klidí z cesty.

Lumpík hodně pil a čůral, přišel obézní - s tím jsme se už poprali. Nadměrné pití a močení jsme přičítali tzv. Cushingovu syndromu, avšak na ten testy vyšly negativně, i cukrovka se zdá být nepravděpodobná. Nakonec se ukázalo, že zhoršená chůze je způsobena zarostlým, zapouzdřeným útvarem v polštářku packy, po operativním vynětí zase hezky chodí. Potřebuje svoje stálé lidi, kteří ho nebudou překrmovat a chodit s ním na krátké procházky. Jinak je to zlatíčko, které se rádo mazlí a na své páníčky se rychle upne. 
 

Zpět na výpis